Kamínky, boty, vzpomínky...

Ahojky.. Tak zase po dlouhé době malá básnička.. Trošku smutná.. Spíš se smutným koncem... Je malinko inspirovaná realitou, ale úplně jiným způsobem.. prostě složité..   tak snad se bude líbit! :)

Ráno jsem se probudila,

A myšlenkami zabloudila.

Moje myšlenky zabloudily k tobě,

I po tak dlouhé době.

Přesto moje srdce pláče štěstím,

Rozesmívá smůlu,

Proč to dělá opravdu nevím,

A ví že to má nohama vzhůru.

To budou ty sladké vzpomínky,

Co snažím se je marně smazat,

Jsou jak v botě kamínky,

Které nejdou vysypat.

Vzpomínám..

Na tu chvíli,

Kdy poprvé viděli jsme si do očí,

A oba jak v nebi byli,

A nevnímali jak se štěstím svět otáčí.

Vzpomínám..

Na ten den,

Kdy déšť promočil nás,

Ale smíchem zalil jen,

A ukázal nám svět všech krás.

Vzomínám..

Na ty krásné sny,

Co jsme spolu snily,

A na všechny ty dny,

Co jsme spolu byli...

Vzpomínám..

Na ten okamžik,

Když dals mi sbohem,

Byl to vzduchem průsečík,

A teď stojí za každým rohem.

Mám tě ráda a moc mi chybíš,

A myslím na to o čem myslíš...

Alespoň přátelství měli jsme si zachovat,

A nemuseli by jsme se strachovat...

♥♥♥♥♥