♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥

Vítám Tě na mém blogu! :-)

Přeji nádherný den! :)      

Torry :-)                                        

♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥  ♥

 Vůbec nic nevím. Jsem jen prázdný obal bez duše. Už dva dny jen ležím v posteli, nic nejím a nepiju. Proč taky. Jemné zaklepání na dveře mě přinutí se znovu nadechnout, když do pokoje vejde kdosi vysoký s bílým pláštěm a za ním máma jako jeho poslušný pomocník. Až když se posadil na mou postel a starostlivě si mě prohlédl, mi došlo že je to doktor. " Ahoj, já jsem doktor Doominel.

 Ráno, když mi u hlavy hlasitě zařinčel budík, jsem se šíleně vyděsila. Vůbec jsem nevěděla nic. Snad ani to jak se jmenuju. Když kravál mého otravného budíku probudil i Lyenodera oba jsme na sebe zírali jak na zjevení třetího světa. Až po chvíli nám došlo, že to, že můj budík ukazuje, že je 7:30 což znamená, že ve škole musíme být za třicet minut. Rychle jsem vylítla, že se mi z toho

 "Proč ten test píšeme zrovna zítra?!" nadávala jsem si potichu. Vůbec mi nešlo se soustředit se na učení, protože ON naprosto zatemnil mou mysl. Jediné na co jsem myslela. K večeři jsme měli zapečené brambory se smetanou, a kuřecím masem, sem tam nějaká ta houba. Jedl naprosto slušně, rovná záda snad jako by byl na nejslavnostnější večeři všech dob. Přišlo mi, jako by byl...

 Sedím v malé tiché podkrovní místnosti schovaná a ve tmě. Obklopují mě ze všech stran pavučiny. Nic to se mnou nedělá, přestože pavouci jsou moje noční můra. Jen tak sedím a poslouchám jak do střechy, kousek nad mou hlavou, nerytmicky bubnuje déšť. Trochu se do mě pustila zima, nejspíš kvůli špatnému těsnění. Je to už hodně dlouho kdy tady nahoře někdo byl. Moje mladší sestry (dvojčata)

 Ahoj, moji milí čtenářové!!!

Dnes jsem si pro Vás konečně připravila NOVOU POVÍDKU!!

Sice to není ta co jsem někdy nedávno (kdysi) slibovala, ale je to povídka, kterou jsem psala na literaturu, jako povinný úkol...

Tahle povídka nese jméno 

ZA CIHLOVOU RŮŽÍ

Pravděpodobně (teda vlastně určite) to nebude gusto každého... Je to pojednané něco jako deník dívky Rose, která si myslí, že má naprosto obyčejný život... ale všechno změní jedna bouřka, díky které se seznámí... s TAJEMNÝM cizincem...

Nechci víc prozrazovat, nechte se překvapit! Je krátká, takže to vidím tak na dva, možná tři díly!!! Jestli jste zvědaví, za pár minutek tu bude první část!!

Budu ráda za komentáře a a i každou kritiku. Přestože to byla povídka do školy, má spoustu nedokonalostí, o kterých i vím ale nechtěla jsem se do toho pouštět, protože bych to nikdy nedokončila :-D

Takže za moment pa!

Torry :-)

Krásný den, drazí čtenáři,

někteří z Vás možná četli článek, který jsem asi před dvěma týdny psala. Chystala jsem se na přijímací zkoušky na střední školy a slíbíla jsem, že napíšu jak to vlastně nakonec dopadlo. Sice trošku opožděně, ale alespoň, že někdy ☺ Nerada porušuji sliby ☺. Tak tedy nebudu Vás napínat, dostala jsem se na obě školy na které jsem chtěla a na jednu i s

 Ahoj všem,

dneska to bude jen opravdová rychlovka... :-) Brouzdala jsem po netu a objevila jsem hrozně úžasnou stránku, tak mi to nedalo a chci sem dát její odkaz, aby jste se na ni jukli :-D Asi už víte jak ujíždim na dešti a tohle je naprostá bomba :-D a navíc to člověka donutí se učit :-D

http://www.rainymood.com/

Třeba už to znáte, ale i tak :-D

A nádherné Velikonoce :-)

Tak se mějte krásně, a já se jdu učit. Zítra mě čekají první PZ a pozítří druhé... Dám vědět, jak to dopadlo :-)

Ahoj,

Torry :-)

 Dobrý večer, čtenáři :-)

Dnes jsem si jen tak narychlo "připravila" jednu básničku co mě tak nějak napadla, tak jsem si ji zapsala, a řekla jsem si proč ji nedat na blog? Tak to udělám. Psala jsem ji při poslechu písně How it Ends od Beth Crowley a k inspiraci mi stačila jen ta melodie, text jsem vůbec nevnímala... :-)

A jen na vysvětlení.. Co tímhle chci říct? Něco

 Krásný den, drazí čtenáři! :-)

Zase jsem se dlouho neozvala, tak jsem si řekla, že to napravím...:-) 

Stále poslouchám Demi Lovato