Za cihlovou růží II.

 "Proč ten test píšeme zrovna zítra?!" nadávala jsem si potichu. Vůbec mi nešlo se soustředit se na učení, protože ON naprosto zatemnil mou mysl. Jediné na co jsem myslela. K večeři jsme měli zapečené brambory se smetanou, a kuřecím masem, sem tam nějaká ta houba. Jedl naprosto slušně, rovná záda snad jako by byl na nejslavnostnější večeři všech dob. Přišlo mi, jako by byl... z naprosto jiné doby, nebo minimálně stoprocentně z bláznivým tátou, který ho vychovával úplně jinak než většina lidí vychovávala své děti. Je tak slušný a... slušně vychovaný. Skoro jako by to byl nějaký šlechtic! No to snad ne. Už mi z něho naprosto hrabe. Tak a dost. Musím se  soustředit na školu. Ale to nejde, protože stejně budu neustále zírat na svůj telefon, kde mám uložené jeho telefonní číslo.

Druhý den jsem ho viděla ve škole, ale bohužel jen z dálky, protože byl naprosto obklopený ostatními holkami, které on naprosto ignoroval. Dokonce se ke mně dostalo, že ten test co jsem dnes měla psát on psal taky, a měl ho na jedničku, kdežto já na trojku. Učitelé si ho naprosto vychvalovali a předhazovali nám ho jako příklad. Během pár hodin se stal naprostou hvězdou. Trochu mě to mrzelo, protože teď jsem si mohla být jistá tím, že spolu už nikdy nepromluvíme. Ale jak se na mě včera usmíval...

Asi den potom mi zavolal, jestli nechci jít do parku. S radostí jsem souhlasila. Šli jsme do cukrárny, dali jsme si horkou  čokoládu s velkou hromadou šlehačky a čokoládovou trubičkou. Hrozně jsme se na tom pobavili, skoro jako malé děti. Měli jsme šlehačku okolo pusy a hrozně moc jsme se nasmáli. Potom jsme se přesunuli na pláž, kde jsme si sedli na zem do písku a pozorovali západ slunce. Povídali jsme si o našich životech, o světě, a podobně. Pověděl mi, že jeho máma nebyla spokojena se způsobem jejich života a nelíbilo se jí, že prý je v jejich rodině všechno hrozně chaotické a to jí nesedělo, tak odešla. Od té doby se jeho život a život jeho otce naprosto změnil. Bylo mi jich líto, protože se tak snažili, aby to všechno vyhovovalo jeho mámě, která se podle jeho slov stejně už nikdy nevrátí. Smutně sklonil hlavu, a snažil se být přede mnou silný, přece je to kluk a nesmí dát vědět, že má křehké srdce, a tohle je věc, která pro něj byla velký zlom v životě. Zvedla jsem se ze stále ještě nahřátého písku, přišla za ním a pevně jsem ho objala. Vypadalo to, že mojí reakci nečekal, ale také okolo mě pomalu omotal své silné ruce. Ještě chvíli jsme tam tak seděli a jemu dokonce ukápla i slza. Ale tvářil se, že je se mnou rád a dělá mu to radost. Pak jsme se zvednuli a ruku v ruce jsme odešli směrem domů.

Dneska jsme měli s Lyenoderem mít sraz, ale nakonec jsme to oba odřekli, protože potřebujeme oba mít čas na spravení známek do konce týdne. Sice dost neochotně ale musela jsem s ním souhlasit. Pomalu jsem se smutně po škole odplahočila domů, kde jsem se pokoušela naučit na test ze zeměpisu, který máme zítra psát.

Našemu učiteli začalo z ničeho nic připadat, že jsme si napsali hrozně málo písemek a tak to musíme ještě napravit. Tak to je fakt dobrý. Zeměpis mě nikdy nebavil a nejspíš ani bavit nebude. Já vím jsem pesimistka. Musím na Lyenodera neustále myslet. Jeho hlas, jeho slova, jeho úsměv, jeho vlasy, a jeho nádherné oči. Ta jeho skoro až neuvěřitelná dokonalost. Chci s ním prožít zbytek svého života! "cink cink" slyším jak mi telefon oznamuje, že mám novou zprávu. Jedním stisknutím tlačítka rozsvítím svůj telefon a čtu:

  Ahoj Rose,

Vubec se nemuzu soustredit na ten zemepis.

Nedame spolu nekde sraz? Mohli bychom se

Ucit spolu. Zatím pa

Lyenoder

No tak.. takovéhle nabídky se přece neodmítají. A navíc jako by mi snad četl myšlenky!  Rychle jsem stiskla odpovědět a hbitě naťukala na klávesnici smsku:

Moc rada. Taky mi to vubec nejde. Tak prijd

K nam ju? Budu na tebe cekat. J

Rose

Byl u nás během pěti minut. Šli jsme rovnou nahoru, kde jsme se začali společně učit. Bylo to jako by jsme k sobě patřili. Mně zeměpis nikdy nešel, a on v něm byl naprostá třída. Proto on se učil tím, že učil mě a já se to učila tak, jak mi to on vysvětloval. Učili jsme se tak dlouho až jsme oba usnuli, což vůbec nebylo v plánu!

tak co? jste zvědaví na další díl? ten bude již brzy!! :-D

Torry