Splnit si přání je úžasné!!

Je to zvláštní. Je zvláštní ten pocit, který máte když se Vám plní to co jste si třeba moc přáli...

Dlouho jsem si přála dělat něco nevého ve volném čase. Pravda hraju na kytaru a to mám moc ráda, ale chtěla jsem se začít učit ještě něco dalšího a nového. Vymýšlela jsem spousta dalších hudebních nástrojů třeba housle nebo děda chtěl a pořád chce abych začala se saxofonem.. Podle mého je na to už ale moc pozdě a navíc teď už se mi do toho ani moc nechce. Po tom co mamka jednoho dne přišla ze srazu s kámoškama, tak říkala, že jí jedna nabídla, že jestli chci, tak můžu každý čtvrtek chodit hrát volejbal. Tu nabídku jsem okamžitě vzala a byla jsem z toho hrozně nadšená. První trénink byl tu. Byla jsem trochu nervózní, protože jsem tam nikoho neznala a volejbal jsem hrála prakticky poprvé v životě.

Sedím v šatně jsem už převlečená a z holkama už jsme se seznámily. Jsou moc fajn. Jdeme do tělocvičny a já zjišťuju, že hned vedle nás mají trénink s florbalem kluci od nás ze školy. Snažila jsem se nějak zamaskovat aby si mě nevšimli a taky se naštěstí zadařilo. Původně jsem nechtěla aby to kdokoliv ze školy věděl jen moje kmoška, ale nějak jsem se potom nezvládala ostatním kámoškám vymlouvat kam tak spěchám tak jsem jim to řekla. A proč jsem vlastně nechtěla aby to někdo věděl? Ve škole jsem na tělocvik naprosté tele a ke všemu jsem líná.

Po prvním tréninku jsem se přiučila pár začátečnických volejbalových tentonoců a hrozně jsem si to zamilovala. Už mi bylo jasné, že v tom chci a budu pokračovat. Trenérka se trochu bála abych to psychicky zvládala, protože holky hrály už asi rok a půl a já začínala, ale já se jen tak nedám. Prala jsem se a bojovala, dávala jsem do toho všechno a každá pochvala, že se mi to povedlo mě moc potěšila a popošoupla o kus dál. Vlastně když se mi něco obzvlášť povede a jsem za to od trenérky pochválena, tak mě to hrozně těší. Ještě jsem nezažila, že bych se vracela z tréninku a chtěla s tím seknout. Pravda chodím tam jen chvíli, ale vždycky mě to nabije novou sílou a odhodláním dál postupovat nejen ve volejbale ale i prostě tak... Vždycky když jedu to dlouhou štrechu domů autobusem a u toho poslouchám písničky, tak se musím usmívat. Nejraději bych i tancovala a nahlas zpívala, ale to by asi nebyl nejlepší nápad, protože nechci rovnou někam do "cvok-housu" ;-)

Páni. Splnilo se mi veliké přání a je poznat, že mě opravdu dobíjí energií a sílou.. Snad to tak půjde i nadále... No tak to je asi z dnešního kratšího článečku všechno... Tak zatím a mějte se moou moc fajn a užívejte krásně teplého počasí!!! ;-)