Všude znovu prší. Je to fajn, že nepaří tak brutálně slunce, ale tak nějak se mi po něm stýská. Je zvláštní, že když máme něco, tak chceme přesně to opačné. A když máme to opačné, tak zase toužíme po tom prvním. Říkala jsem si, že jsem ráda, že nesvítí tolik slunce a že není takové horko, ale teď mi to chybí. Sedím u počítače a jsem unavená po pouhých 4 hodinách spánku (přespávali jsme ve škole) a navíc se to venku ošklivě mračí... Mnohdykrát jsem už psala, že mám déšť moc ráda, ale tak nějak mi teď trošku motá hlavu.
Napsala jsem básničku.. Nevím jaká asi je, protože když jsem si ji přečetla poté co jsem ji napsala, tak se mi zdálo, že je úplně divná a nedává smysl.. Jsou to střípky mích bláznivých myšlenek, tak nevím jestli v ní něco najdete.. Ale i tak.... Když jsem ji psala, tak jsem od samého začátku věděla, že ji dám sem na blog... Tak to teď dělám.