Mysterious-princess | V. Nekonečná naděje

Měla jsem hlavní číslo, které mělo být úplně na konci a okolo sebe budu mít veliký orchestr a ke konci písničky bude veliký ohňostroj. Všude okolo mě budou šlehat plameny a barevné jiskřičky. Moc jsem se na to těšila a moc pečlivě jsem se na to připravovala.

Dnes je to už jen přesně týden do našeho velikého koncertu. Měla jsem se strýčkem Johnym a Luisou, Henrickem a Sandrou, se kterými jsem se seznámila a spřátelila ve škole, jsme m měli vyrazit do města koupit mi nějaké nové šaty, ve kterých budu naprosto zářit. Poprvé po dlouhé době budu zase konečně trochu mezi lidmi. Jeli jsme autem a řídil Johny. V autě nás bylo pět a tak jsme se na zadním sedadle mačkali tři, ale to nám bylo jedno. Celou cestu jsem se Sandry a Luisou diskutovala jaké šaty bych si asi představovala. Chtěla jsem dlouhé bílé až na zem s třpytkami abych se něžně třpytila ve všech těch reflektorech a ve všem tom světle. Holky se mnou souhlasily a Henrick s Johnym si spolu nepřítomně klábosili o svém. Konečně jsme dorazili do velkého salónu. Prodavačka na nás už nedočkavě čekala, protože Fren nás obědnala předem, aby byla jistota, že si vyberu opravdu dobře. Přivítala nás s přátelským pohledem a zavedla nás dlouhý stojan s nejrůznějšími šaty. Peněz jsem měla kolik jsem chtěla, tak jsem se tím nemusela zaobírat. Šla jsem na samý začátek a vše začala prohrabávat. Sandry s Luisou hodnotily všechny šaty a horlivě jsme spolu diskutovali o všech šatech. Henrich s Johnym šli za námi a sloužili něco jako stojan. Věšely jsme na ně s holkama všechny šaty, které se nám líbily. Nakonec jich bylo 27 a já šla do kabinky všechny ozkoušet. Všechny vypadaly nádherně, ale spolu s ostatními, kterým jsem dělala módní přehlídku jsme vybrali jedny. Byly opravdu nádherné. Byly z jemného materiálu celé bílé a bez ramínek. Naprosto jsem si je zamilovala a rozhodla jsem se, že si je koupím, ale neměla jsem k nim žádné boty. Všichni jsme se tedy ještě vydali koupit nové boty. Vzali jsme s sebou i šaty abychom mohli najít ty nejlepší. Po chvíli Sandry vykřikla ať se přijdeme podívat, že něco našla. V ruce držela krásný bílý střevíček skoro jako by ho Popelce ukradla. Měli asi 7 cm vysoký podpatek, měli otevřeno špičku a přes nárt byly zdobené jemnými třpytkami. Prošla jsem se v nich a když vše bylo supr, tak jsem je šla koupit. Tak. Všechno co jsem potřebovala mám. Účes mi udělá kadeřnice, kterou nám všem objedali. Už se moc těším.

Crrrrrrrrrrrrrrrrr!!!! Zazvonil o půl deváté můj budík. Krásně jsem se vyspala. Úplně akorát. Páni. Dnes je můj veliký den. Ten den, na který jsem se tolik těšila. Vstala jsem a rychle na sebe hodila ošoupané džíny, nějaké tříčo a běžela jsem se nasnídat. Když jsem přiběhla, tak byla jídelna už prázdná, ale u výdejního okýnka stála mistička s mým jménem a nápisem dobrou chuť a držíme Ti všichni moc palce! Vzala jsem mističku a šla jsem si s ní hrcnout na gauč. Nikam jsem nespěchala a jedla jsem pomalu. Když jsem snědla svůj ovocný salát s vlašskými oříšky jogurtem a karamelem, tak jsem vstala a šla jsem do třídy na hudebku. Touhle dobou je většina lidí na svých pokojích, tak jsem si šla ještě celou svojí písničku zkusit. Ach jak miluji ten zvuk klavíru když se jeho tóny rozléhají všude v okolí...

Na obědě nám všem dala Fren instrukce jak bude všechno nakonec probíhat. Nemohla jsem se dočkat. Hned jak se naobědváme, tak se máme jít začít upravovat, abychom byli na generálku jako by to bylo už vystoupení. Když jsem se naobědvala, tak jsem udělala přesně to co nám Fren řekla. Šla jsem se připravovat. Doběhla jsem si k sobě do pokoje pro šaty, boty, hřeben a běžela jsem do jídelny ze které se stala obrovská kostymérna. Vždycky Tě někdo vzal a něco na Tobě poupravil tak, aby to bylo o něco lepší. Někdo dělal vlasy a někdo zase make up. Nakonec jsem si oblékla šaty a nazula boty. Stoupla jsem si před zrcadlo a nemohla uvěřit vlastním očím. Už už jsem málem omdlela, ale Sandra mě chytala. Na hlavě jsem měla takovou nádhernou stříbrnou čelenku a ze svých rovných vraních vlasů jsem teď měla krásné nadýchané a romantické vlny. K šatům se to náramě hodilo. Připadala jsem si jako princezna všech princezen. Chtělo se mi plakat, ale nemohla jsem... Rozmazala bych si make-up. Když jsem se doprohlížela, tak byl zrovna čas jít se přesouvat na generálku. Seděla jsem tam asi ještě hodinu než jsem přišla na řadu, ale bylo to celkem fajn... Hrála jsem a vše bylo přesně podle plánu..

A je to tady! Všechno začíná a už jsou tu davy lidí. Louisa šla moderovat...

A naše poslední číslo!! Je to talentovaná a velice šikovná žačka. Přidala se k nám letos, ale je naprosto famózní! Přivítejte prosím Jenny Zdrnelowou!!

Šla jsem pomalu a elegantně na svojí stoličku ke klavíru. Podívala jsem se do publika, něžně se usmála a posadila se. Jemně jsem pohladila klapky piána a začala hrát. Byl to ohromný pocit. Nedá se to popsat jak to bylo úžasné! Zamilovala jsem se do toho pocitu. Už jen posledních pár tónů a... Konec! Vybuchl obrovský ohňostroj a všude bylo spousta barevných jiskřiček Ještě dlouho jsem tam seděla a naslouchala potlesku. Koukala jsem na ty jiskřičky z ohňostroje, které ke mně skákaly až moc blízko... Užívala jsem si ten pocit.. To snad nee!! Co se to stalo?? Jedna jiskra skočila a podpálila mi noty. A sakra. Seděla jsem u klavíru jako přikovaná a nemohla jsem se ani hnout. Ruce jsem měla pořád na klapkách. Jako bych se ho bývala snažila zachránit a být s ním, ale pozdě. Oheň se rozlétl všude kolem mě. Chytly mi vlasy a všechno za mého hlasitého křiku spadlo do temné, černé nicoty.