Po dlouhé době..., o Lásce

Zdravím všechny!

Po dlouhé době jsem si říkala, že bych mohla opět něco přidat na svůj blog, ale nevěděla jsem co. Žádné povídky ani příběhy, které jsou více jak na tři řádky mě nenapadly. Doma jsem dělala hromadný úklid úplně všeho a také jsem nalezla spousty a spousty zajímavých výtvorů a ostatních různých věcí. Našla jsem jednu básničku, která se mi celkem líbila a docela mě i pobavila. Psala jsem jí někdy hodně dávno a ani vlastně nevím proč. Možná protože jsem chtěla vědět, jaké to je psát něco na tohle téma, a protože většinou básně co jsem četla na tohle téma se mi moc líbily. Je tak nějak o lásce a o přemýšlení o ní. Tak tady je:

Jaký je to pocit lásky,

když před dveřmi máš sedmikrásky.

Rychle začne tlouct Ti srdce,

za rohem vidíš čouhat ruce.

Malinko se usměješ,

květiny ze země sebereš.

S kytkou v ruce vydáš se k němu,

obejmout ho za tu něhu.

Obě srdce tlučou stejně,

i dech je stejný víceméně.

Láska spojila je k sobě,

a neskončí ani v hrobě.

Bude trvat navěky,

bez jakékoliv pomlky.