Dobrý večer, čtenáři :-)

Dnes jsem si jen tak narychlo "připravila" jednu básničku co mě tak nějak napadla, tak jsem si ji zapsala, a řekla jsem si proč ji nedat na blog? Tak to udělám. Psala jsem ji při poslechu písně How it Ends od Beth Crowley a k inspiraci mi stačila jen ta melodie, text jsem vůbec nevnímala... :-)

A jen na vysvětlení.. Co tímhle chci říct? Něco

Kapky prachu vzduchem víří,

Ty jsi tak nádherný mrak,

až mě z tebe

Slyšíš to ticho a ten mráz?

Vidíš tu mlhu a ten sráz?

Zdravím všechny!

Po dlouhé době jsem si říkala, že bych mohla opět něco přidat na svůj blog, ale nevěděla jsem co. Žádné povídky ani příběhy, které jsou více jak na tři řádky mě nenapadly. Doma jsem dělala hromadný úklid úplně všeho a také jsem nalezla spousty a spousty zajímavých výtvorů a ostatních různých věcí. Našla jsem jednu básničku, která se mi celkem líbila a docela mě i pobavila.

Všude znovu prší. Je to fajn, že nepaří tak brutálně slunce, ale tak nějak se mi po něm stýská. Je zvláštní, že když máme něco, tak chceme přesně to opačné. A když máme to opačné, tak zase toužíme po tom prvním. Říkala jsem si, že jsem ráda, že nesvítí tolik slunce a že není takové horko, ale teď mi to chybí. Sedím u počítače a jsem unavená po pouhých 4 hodinách spánku (přespávali jsme ve škole)

Ahojky.. Tak zase po dlouhé době malá básnička.. Trošku smutná.. Spíš se smutným koncem... Je malinko inspirovaná realitou, ale úplně jiným způsobem.. prostě složité..   tak snad se bude líbit! :)

Ráno jsem se probudila,

A

Je to jako sen,

To se nestává každý den.

Sníh venku padá sám,

Všude tady padá listí,

S každým krokem jen to šustí.