Píp, píp, píp, píp, píp... To je to co slyším když se probouzím. V nemocnici. Nešlo mi otevřít oči, protože jak jsem později zjistila, měla jsem je zalepené. Širokou tlustou vrstvou obvazů. Ach. Nic jsem nemohla vidět kvůli těm pitomým obvazům.. Co se to děje. Začala jsem

Měla jsem hlavní číslo, které mělo být úplně na konci a okolo sebe budu mít veliký orchestr a ke konci písničky bude veliký ohňostroj. Všude okolo mě budou šlehat plameny a barevné jiskřičky. Moc jsem se na to těšila a moc pečlivě jsem se na to připravovala.

" Myslím, že tvůj stav se znatelně zlepšuje, ale abychom Tě zase donutili plnohodnotně žít, tak tu musíš ještě zůstat... Takže ano.. Zůstaneš tu do školy."

Asi v sedm hodin se Fren podívala na hodinky a prohlásila, že je nachystaná večeře. Trochu ve mně hrklo, protože jsem si vzpomněla na to co mi předtím Fren říkala... Jsi značně podvyživená... Ale já jsem ten pocit neměla a nechtělo se mi jíst. Měla jsem pocit jako by mi stačilo krmit se

"Jestli je to opravdu tak jak říkáte, tak bych si ji tu nějakou dobu nechala. Za týden začíná škola, tak si ji tu zkusím týden nechat. Ještě si s ní popovídám o samotě a potom se rozhodnu."

Seděla jsem u něj tak blízko. Cítila jsem jeho přítomnost a to jak mi za zády dýchá na krk stál za mnou a sledoval jak tam zoufale pláču a koukám z okna. Viděla jsem ho. Viděla jsem ho v odrazu naleštěného okna. Už už jsem se chtěla pousmát a začít se radovat, ale poté co jsem se otočila jsem